Ekvitermní křivka je předpis, který přiřazuje každé venkovní teplotě teplotu otopné vody. Vychází z toho, že tepelná ztráta domu roste úměrně rozdílu teplot, zatímco výkon otopné plochy roste s mocninou středního teplotního rozdílu. Proto křivka není přímka.
Ekvitermní křivka je nejlevnější úspora, jakou v domě máte, a zároveň ta nejčastěji odbytá. Servisní technik ji při uvedení kotle do provozu nastaví podle projektu nebo podle zvyku, a tím to skončí. Za rok už nikdo neví, proč je zrovna tam, kde je, a když je v lednu doma chladno, otočí se knoflíkem o dva dílky nahoru. Tím se ale posune celá zima, včetně podzimu, kdy bylo dobře.
Rozdíl mezi posunem a strmostí je celé umění. Když je doma chladno rovnoměrně po celou topnou sezónu, patří nahoru celá křivka, tedy posun. Když je na podzim dobře a zima přijde až s mrazy, není špatně posun, ale strmost. Většina lidí řeší posunem to, co je vada strmosti, a pak se diví, že v říjnu topí zbytečně. Tenhle nástroj to ukáže na jednom grafu, protože posuvník hýbe křivkou pod rukou a je vidět, co se stalo s celým rokem, ne jen s dneškem.
Druhá věc, kterou křivka rozhoduje, je účinnost zdroje. Kondenzační kotel kondenzuje jen tehdy, když se mu zpátečka vrací dost studená, a tepelné čerpadlo má tím lepší topný faktor, čím nižší vodu posílá. Obojí je vidět přímo na křivce. Když vám zpátečka celou zimu chodí nad pětapadesáti stupni, platíte za kondenzační kotel a provozujete obyčejný.
Exponent otopné plochy je poslední kus skládačky a je to důvod, proč se podlahovka nesmí nastavovat jako radiátory. Podlahové vytápění má exponent kolem 1,1, deskový radiátor kolem 1,3, a nižší exponent znamená, že plocha ztrácí výkon rychleji, když teplotu vody snížíte. Její křivka je proto při částečném zatížení výrazně plošší a jede na nižších teplotách.
Jedna věc, kterou křivka mlčky předpokládá, stojí za vyslovení. Výpočet počítá s konstantním průtokem, takže teplotní spád klesá se zatížením lineárně. U staré soustavy s neregulovaným čerpadlem to platí. U tepelného čerpadla s modulovaným čerpadlem ne, protože to průtok samo přiškrcuje, a skutečná zpátečka pak vychází jinak, než z křivky vyjde.
Druhá věc se týká toho, jak se počítá střední teplota vody. Běžně se bere aritmetický průměr přívodu a zpátečky. To je v pořádku, dokud je spád proti teplotě místnosti dost velký. Jakmile se dostanete na nízkoteplotní spád, třeba pětatřicet na třicet při dvaceti v místnosti, poměr rozdílů klesne pod sedm desetin a aritmetický průměr se od skutečnosti odchýlí. Starší německá literatura pro ten případ předepisuje logaritmický průměr, evropská norma pro otopná tělesa používá aritmetický v celém rozsahu. Pro běžnou domácí soustavu je ten rozdíl malý, u tepelného čerpadla stojí za to o něm vědět.
Jakou teplotu má mít otopná voda podle venkovní teploty?
Nástroj počítá teplota přívodu a k tomu zpátečka, zatížení soustavy, teplotní spád, střední teplota vody. Počítá přímo v prohlížeči, nic se nikam neodesílá a je zdarma. Další nástroje najdete na přehledu kalkulaček Domeum.
Z čeho to vychází
Kotva je ve veřejných předpisech, ne v placených normách: Vyhláška č. 194/2007 Sb., pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody (mez +13 °C, otopné období), Vyhláška č. 193/2007 Sb., účinnost užití energie při rozvodu tepelné energie a Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Kde norma číslo má a veřejný předpis ne, je z toho v kalkulačce vstupní pole a hodnotu si opíšete ze svého podkladu.
Výpočet je orientační a vychází z ustáleného stavu. Neřeší setrvačnost stavby, tepelné zisky ani hydrauliku soustavy. Exponent otopné plochy berte z podkladů výrobce, výchozí hodnoty v nabídce jsou jen typické. Zásah do nastavení regulace kotle nebo tepelného čerpadla dělejte se servisním technikem, špatně nastavená křivka umí prodražit celou zimu.