Vymalování umí potrápit dvakrát. Poprvé, když barvy koupíte málo a uprostřed druhé stěny zjistíte, že do válečku nabíráte vzduch. Dokoupit se sice dá, ale jiná šarže umí mít jiný nádech a na velké ploše to při bočním světle poznáte. Podruhé, když koupíte s velkou rezervou a v dílně vám pak roky stojí tři čtvrtě plechovky, které nikdy nepoužijete. Mezi tím je úzké pásmo, do kterého se chce trefit, a docela dobře to jde spočítat dopředu.

Kalkulátor: Kolik barvy a penetrace na vymalování

Háček je v tom, že vydatnost natištěná na obalu je tak trochu marketingové číslo. Platí pro připravený, zpevněný podklad za ideálních podmínek. Realita na stavbě bývá jiná: nová omítka saje jako houba, sádrokarton po broušení taky, a stará vápenná malba se chová úplně jinak než hladká disperze z minulé rekonstrukce. Pokud do výpočtu vezmete jen plochu a číslo z plechovky, dostanete spotřebu pro laboratoř, ne pro svůj pokoj.

Základ je jednoduchý, jen ho nesmíte vzít doslova

Kostra výpočtu je triviální. Vezmete plochu stěn, vynásobíte počtem vrstev a vydělíte vydatností barvy. Obvod místnosti krát výška dá hrubou plochu stěn, délka krát šířka dá strop. Dvě vrstvy jsou standard, u sytých a tmavých odstínů se počítá se třemi, protože kryje hůř. Tohle zvládne každá kalkulačka na internetu a většinou tím to taky končí.

Problém je, že takový plochý výpočet ignoruje dvě věci, které rozhodují o tom, jestli vám barva vyjde nebo ne. Tou první je, co dělají v ploše dveře a okna. Tou druhou je, kolik barvy spolkne savý podklad při prvním nátěru. A právě v těch dvou detailech se skrývá rozdíl mezi odhadem a nákupním seznamem, podle kterého opravdu nakoupíte.

Proč se dveře a okna neodečítají

Logika říká, že kolem oken a dveří se přece nemaluje, takže by se jejich plocha měla odečíst. V praxi to dělá medvědí službu. Kolem zárubní, parapetů a rámů se totiž ořezává štětcem, pomalu a na vícekrát, a tohle ořezávání spotřebuje zhruba tolik barvy, kolik byste odečtením otvoru ušetřili. Když plochu otvorů poctivě odečtete, vyjde vám míň barvy, než reálně padne, a jste zpátky u dojezdu vzduchu v půlce stěny.

Mezi malíři proto platí jednoduché pravidlo. Odečítají se jen otvory, kde jednotlivá plocha přesahuje zhruba čtyři metry čtvereční, tedy velké prosklené stěny, balkonové sestavy nebo garážová vrata. Běžné dveře a okno se nechávají v ploše. Není to lajdáctví, je to zkušenost převedená do čísla. Kalkulačka, kterou jsme k tomuhle tématu postavili, se chová stejně: malé otvory schválně nechává být a odečítá jen ty velké, které zadáte zvlášť.

Savost podkladu a místo, kde se penetrace zaplatí sama

Teď k tomu druhému, k savosti. Když nanesete první vrstvu na novou omítku nebo na nepenetrovaný sádrokarton, podklad část barvy doslova vypije. Vydatnost z etikety s tím nepočítá, protože platí pro zpevněný povrch. Druhá vrstva už je na tom líp, protože ji nanášíte na zaschlou první vrstvu, která povrch sjednotila. Proto má smysl počítat příplatek za nasákavost jen na první nátěr, ne na všechny vrstvy. Kdo savost vynásobí přes všechny nátěry, ten si ji započítá dvakrát a barvy nakoupí zbytečně moc.

A tady přichází penetrace, často podceňovaná, a přitom je to jeden z mála kroků, který se umí částečně zaplatit sám. Penetrace savost sjednotí a sníží, takže první nátěr barvy nasákne podstatně míň. Část peněz, které dáte za penetraci, se vám tím vrátí v nižší spotřebě barvy. U nové omítky, sádrokartonu a savé staré omítky se penetrace vyplatí prakticky vždycky, a to nemluvím o lepší přilnavosti a o tom, že vám barva nezačne po čase pršet z fasády ve formě prachu. U hladké stěny, která už byla vymalovaná disperzí, je penetrace spíš volitelná.

Jedna věc se u penetrace plete často. Kupujete koncentrát, ne hotový roztok. Ředí se vodou, podle savosti zhruba v poměru jedna ku dvěma až jedna ku pěti, a tím se objem několikanásobně nafoukne. Když potřebujete napenetrovat danou plochu, nepočítá se litry roztoku, ale litry koncentrátu, které reálně koupíte. Pár litrů koncentrátu vám po naředění pokryje docela velkou plochu, takže nákup penetrace bývá levnější položka, než lidé čekají.

Rezerva není plýtvání

Na závěr ještě rezerva. Připočítat zhruba deset procent navíc není projev neschopnosti odhadnout, ale rozumná pojistka. Pokryje ztratné, domalování koutů a hlavně pozdější opravy. Až za rok narazíte do stěny rohem skříně nebo dítě vytvoří umělecké dílo fixou, oceníte, že máte zbytek přesně té samé barvy a stejné šarže. Flek přetřete za pět minut a nikdo nepozná, kde byl. Bez rezervy řešíte buď celou stěnu, nebo barevný ostrůvek, který svítí na dálku.

Když tohle všechno spojíte dohromady, plochu bez odečtených oken, příplatek na první nátěr podle savosti, penetraci v koncentrátu a rezervu, dostanete místo holého čísla skutečný nákupní seznam. Přesně to dělá naše kalkulačka spotřeby barvy a penetrace, do které naházíte všechny místnosti najednou, vyberete stav podkladu a opíšete vydatnost ze své plechovky. Vyjde z toho, kolik barvy a penetrace koupit, v jakých baleních to vyjde nejlevněji a kolik si máte nechat jako rezervu. Pak už zbývá jen zakrýt podlahu a pustit se do toho.

Ing. Otakar Hobza, stavební a technický dozor