Stačí jedna cedule a komentáře se sypou.
„Tady nekosíme, protože zadržujeme vodu, snižujeme prašnost, krmíme a chráníme hmyz, zvyšujeme druhovou pestrost a zlepšujeme mikroklima."
Podobné tabule dnes potkáte na sídlištích i v parcích od Brna po Prahu a pokaždé spolehlivě rozdělí lidi na dva nesmiřitelné tábory. Jedni v tom vidí konečně rozumný přístup k suchu a vedru, druzí zarostlý nepořádek plný klíšťat, bodláků a pylu. Pravda, jako obvykle, neleží ani na jednom kraji.
Jako člověk, který se profesí pohybuje kolem terénu, vody a půdy okolo staveb, mám k těm cedulím rozporuplný vztah. Většina argumentů na nich stojí na reálném základě. Problém je, že se cestou k veřejnosti smrskly do hesel, a hesla se snadno přepísknou na obě strany.
Proč města přestávají sekat (a kde se to přehání)
Začněme tím, co na neposekané trávě vědecky drží. Vegetace ochlazuje okolí dvěma způsoby, stínem a odparem vody. Druhý mechanismus je z fyziky mimořádně silný: voda patří k nejúčinnějším přírodním chladivům, na odpaření jediného litru se spotřebuje zhruba 0,7 kilowatthodiny energie. Tahle energie se přemění na výpar a nepřemění se na ohřev rozpáleného povrchu. Princip u nás dlouhodobě popisuje tým Jana Pokorného z ENKI. Funkční zelený drn zásobený vodou proto v horký den drží povrch chladnější než holá nebo vyschlá plocha.
Tady ale musím jednu věc narovnat, protože koluje v každé druhé diskuzi. Číslo o ochlazení „až o dvanáct stupňů" pochází ze studie z roku 2021, která porovnávala stromy se zpevněnou dlažbou a betonem napříč skoro třemi stovkami evropských měst, ne vysokou trávu s nízkou. Stejná studie navíc výslovně uvádí, že bezstromé zelené plochy, kam patří i trávníky, chladí zhruba dvakrát až čtyřikrát méně než stromy. Ten dramatický rozdíl tedy dělá koruna stromu, ne výška trávy. Reálný rozdíl povrchové teploty mezi nízko sečeným a vyšším porostem se v horkých dnech pohybuje spíš okolo sedmi stupňů, a co je klíčové, jen dokud má porost vodu. Vyschlý zhnědlý trávník netranspiruje a nechladí, ať je vysoký, nebo nízký.
Podobně opatrně je potřeba číst argument o zadržování vody. Vyšší a hustší porost opravdu stíní půdu, zpomaluje odtok srážek a tlumí přívalové deště. Časté sekání nakrátko, to opakované škrábání u země, naopak půdu obnažuje, urychluje vysychání a postupně vede k degradaci drnu až k holé udusané zemi. Druhá strana mince je, že vzrostlý porost s větší listovou plochou za extrémního sucha víc odpařuje, a může tak z půdy odčerpat víc vody než krátký trávník. Proto se i u běžných trávníků za sucha doporučuje pravý opak intenzivní údržby, tedy zvednout výšku seče a sekat méně často. Ne každá vysoká tráva tedy automaticky šetří vodu, záleží na lokalitě a počasí.
A do třetice biodiverzita, kde je přínos nejjasnější. Nízko a často sečený trávník je pro hmyz potravní poušť. Méně časté sekání a ponechání kvetoucích bylin prokazatelně zvyšuje počet i pestrost opylovačů. Tady ovšem leží rozdíl, který v debatě skoro vždycky chybí. Skutečná květnatá louka, druhově bohatá, na chudší půdě a sečená dvakrát ročně se sběrem biomasy, je něco úplně jiného než obyčejný neposekaný trávník, kde nakonec převládnou trávy a pampelišky. Samotné nesekání pestrost nezajistí. Není náhoda, že populární výzva za nesekání v květnu narazila, její původní studie byla v roce 2022 stažena pro chyby v datech. Smysl dává méně časté sekání po celou sezonu spojené s dosevem hodnotných druhů, ne jen vynechaná sekačka.
Co na tom lidem oprávněně vadí
Teď druhá strana, kterou zastánci rádi smetou jako fobie a stěžování. Jenže klíčové výhrady nejsou dojmy, stojí za nimi data.
Pyl trav je v Česku nejčastější příčinou pylové alergie. Sezona kvetoucích trav vrcholí zhruba od poloviny května do poloviny července a kvetoucí vymetané trávy pylovou zátěž reálně zvyšují. Pro alergika není rozdíl mezi sečeným trávníkem a vymetanou loukou pod oknem akademická otázka. Řešení existuje a není jím plošná nízká seč: trávy u oken, vstupů a frekventovaných cest stačí posekat ještě před plným vymetáním, čímž se tvorba pylu výrazně omezí.
Klíšťata jsou druhá oprávněná výhrada a tady přibyla tvrdá čísla. Z více než tří tisíc klíšťat nasbíraných v rámci projektu Akademie věd a Státního zdravotního ústavu v městské zeleni bylo téměř 44% infikováno alespoň jednou bakterií a 26% neslo původce lymeské boreliózy, v řadě parků i přes třicet procent. Hustota se podle lokality lišila od jednoho do dvaasedmdesáti klíšťat na sto metrů čtverečních. Závěr odborníků je nepříjemně konkrétní: s klíšťaty a infekcemi, které přenášejí, se dnes potkáte spíš v městských parcích, lesoparcích a na zahradách než v lese. Klíšťata mají rády vlhčí, vyšší a méně udržovaný porost. To je samo o sobě dostatečný důvod držet nízkou seč všude tam, kde si hrají děti, leží se na dece a venčí psi.
A do toho estetika a pocit pořádku, který bývá zlehčován nejvíc. Neudržený dojem je přitom hlavní příčina odporu veřejnosti, a není to malichernost. Plocha, která vypadá zapomenutě, podkopává důvěru v celý záměr, i když je za ním promyšlený plán.
Co na to říká zákon
Hodně lidí mává paragrafem, a má i nemá pravdu. Zákon číslo 326 z roku 2004 o rostlinolékařské péči skutečně ukládá vlastníkům a uživatelům pozemků omezovat výskyt a šíření plevelů tak, aby nevznikla škoda druhým nebo újma na životním prostředí a zdraví. Ustanovení platí v aktuálním znění po novele z roku 2025.
Důležité ale je, co z toho neplyne. Pouhá vysoká tráva sama o sobě přestupek není. Úřad musí prokázat skutečné šíření plevelů nebo škodlivých organismů, které obtěžuje okolí, typicky invazní druhy jako bolševník, křídlatka nebo zlatobýl, případně vysemeňování do sousedních pozemků. Teprve pak přicházejí ke slovu pokuty, u fyzické osoby do třiceti tisíc, u firmy až do půl milionu korun. Vedle toho existuje tvrdá bezpečnostní povinnost, kterou žádná ekologie nepřebije: správci komunikací musí udržovat rozhledové poměry u křižovatek, sjezdů a podél silnic. V rozhledových polích se nízká seč neřeší jako názor, je to povinnost.
Pro extenzivní přístup naopak existuje veřejně dostupná metodická i dotační opora, od standardů péče o krajinu Agentury ochrany přírody a krajiny přes programy ministerstva životního prostředí až po evropské dotace. Obec, která chce sekat chytře, se má o co opřít.
Zlatá střední cesta, jak ji dělají česká města
Rozumný kompromis není teorie, řada měst ho už roky provozuje. Princip se jmenuje zónování a mozaiková seč.
Zónování znamená rozdělit plochy podle toho, jak se užívají. Intenzivní nízká seč patří tam, kde jsou lidé v těsném kontaktu s trávou, k lavičkám, hřištím, vstupům, podél chodníků v pásu zhruba jednoho až tří metrů a do rozhledových polí u silnic. Extenzivní a mozaiková seč patří na velké vnitřní a okrajové plochy. Brno takhle seče intenzivně využívané plochy šestkrát až osmkrát ročně, ostatní jednou až pětkrát a plochy s bylinami jen jednou až dvakrát, a mozaikovou seč v parcích jako Lužánky nebo Špilberk dělá přes patnáct let. Za veder navíc magistrát sekání vynechává, protože nad zhruba šestadvaceti stupni trávník stejně upadá do dormance a kosit ho znamená jen ho spálit.
Mozaiková seč je jádro celého přístupu. Při každém kosení se část porostu ponechá neposečená jako úkryt a zdroj potravy, přičemž neposečené plochy a okraje by měly tvořit nejméně pětinu celku. Žádné místo by nemělo zůstat neposečené déle než jednu sezonu a kosené i nekosené plochy se mají poctivě střídat. Skutečné louky se pak sekají dvakrát ročně se sběrem hmoty, aby se půda neobohacovala živinami, které jinak potlačí byliny ve prospěch silných trav. Louny takhle jezdí v dvouměsíčním cyklu a luční plochy kosí v polovině července a na konci září, podobně postupují Most, Karlovy Vary, Žďár nad Sázavou, Hradec Králové i Opava.
Co nakonec rozhoduje o tom, jestli to lidé přijmou, je detail, který s ekologií nesouvisí. Posečené ostré okraje a jasné orámování neposečených ploch, doplněné cedulí s konkrétním důvodem, mění vnímání z „zapomněli to posekat" na „tady to tak má být".
Karlovy Vary k tomu přidaly online formulář pro podněty obyvatel. Komunikace a vizuální pořádek dělají z téhož trávníku buď nepořádek, nebo záměr.
Co si z toho vzít
Žádný z obou extrémů neobstojí. Plošné sekání nakrátko za sucha spálí drn, vyžene náklady i vodu a hmyzu nedá nic. Úplné nesekání zase zvedne pyl, klíšťata a u obyčejného trávníku ani nepřinese tu pestrost, kterou slibuje cedule. Funguje to, co je mezi tím: nízko a často tam, kde jsou lidé, volněji a mozaikovitě tam, kde je prostor, s ohledem na sucho, kvetení a bezpečnost, a vždy s posečeným okrajem, aby to dávalo smysl i na pohled. Tahle nuda uprostřed je přesně to, co potvrzuje věda i praxe, jen se špatně vejde do hesla na ceduli.