Účinnost solárního kolektoru klesá s rozdílem mezi teplotou kapaliny a okolím a roste s intenzitou slunečního záření. Když se odebrané teplo zastaví, kolektor se ohřívá tak dlouho, dokud se tepelné ztráty nevyrovnají zisku. Té teplotě se říká stagnační a rozhoduje o tom, jestli soustava přežije srpen.
Solární ohřev vody se u nás pořád prodává na jedno číslo, na roční pokrytí potřeby. Je to číslo, které vypadá dobře v nabídce a přitom skoro nic neříká o tom, jak se soustava bude chovat. Kolektor totiž nevyrábí teplo rovnoměrně. V červenci vyrobí dvakrát víc, než domácnost spotřebuje, a v lednu polovinu toho, co potřebuje.
Běžná bilanční metoda tenhle rozpor schová. Vezme v každém měsíci menší z dvojice zisk a potřeba, sečte to přes rok a přebytek prostě zahodí, aniž by ho kdekoli zobrazila. Vyjde z toho, že větší soustava je vždycky lepší, což je nepravda. Přidáním kolektorů roste pokrytí o jednotky procent, ale nevyužitá letní výroba roste výrazně. Proto tenhle nástroj kreslí přebytek jako samostatnou část sloupce.
Přebytek totiž není jen ztracená investice, je to provozní riziko. Když se odběr zastaví, typicky při dovolené v srpnu, kolektor se ohřívá tak dlouho, dokud se jeho tepelné ztráty nevyrovnají pohlcenému záření. Té teplotě se říká stagnační a u plochého kolektoru se běžně dostane hodně vysoko. Rozhoduje o dimenzování expanzní nádoby a o tom, jak rychle degraduje teplonosná kapalina. Žádná česká online kalkulačka ji nepočítá.
Příjemné překvapení je právní stránka. Účinnostní rovnice kolektoru i minimální účinnosti podle typu jsou přímo ve vyhlášce o minimální účinnosti užití energie, tedy ve veřejném předpisu. Dá se tedy říct nejen kolik kolektor dodá, ale i jestli vůbec splňuje to, co po něm předpis chce, a odkázat u toho na paragraf. To je něco, co se u nás dělá překvapivě málo.
Zjednodušená měsíční bilance má deklarovanou mez platnosti a stojí za to ji znát. Spolehlivá je zhruba v pásmu pokrytí od třiceti do sedmdesáti pěti procent. Pod ním je soustava tak malá, že se výsledek utopí v zaokrouhlení, nad ním tak velká, že měsíční krok přestane stačit, protože skutečné chování rozhoduje po dnech. Nástroj proto mimo to pásmo varuje místo aby vypsal číslo a tvářil se přesně.
Druhá věc, kterou metoda nezná, je zásobník. Počítá měsíc jako celek, takže neumí den, kdy se přes poledne vyrobí víc, než se večer spotřebuje, a zbytek se do rána vychladí. Reálná soustava tak bývá o něco horší, než měsíční bilance ukáže, a rozdíl roste s velikostí kolektorové plochy.
A ještě k té stagnaci. Není to teoretický stav, nastane pokaždé, když se přestane odebírat teplo, typicky při dovolené v srpnu. Kolektor se ohřívá tak dlouho, dokud se jeho tepelné ztráty nevyrovnají pohlcenému záření, a teplonosná kapalina v tom okamžiku degraduje mnohem rychleji než při běžném provozu. Proto se u soustavy, která má vysokou stagnační teplotu, hlídá stav kapaliny častěji a proto se dimenzuje expanzní nádoba jinak.
Kolik tepla mi solární kolektor opravdu dodá a co se stane v létě?
Nástroj počítá roční pokrytí potřeby a k tomu nevyužitý zisk, stagnační teplota, roční zisk, účinnost v bodě přílohy 22. Počítá přímo v prohlížeči, nic se nikam neodesílá a je zdarma. Další nástroje najdete na přehledu kalkulaček Domeum.
Z čeho to vychází
Kotva je ve veřejných předpisech, ne v placených normách: Vyhláška č. 441/2012 Sb., příloha č. 3, Vyhláška č. 441/2012 Sb., příloha č. 22 a Závazné pokyny NZÚ pro rodinné domy, platné od 28. 5. 2026. Kde norma číslo má a veřejný předpis ne, je z toho v kalkulačce vstupní pole a hodnotu si opíšete ze svého podkladu.
Zjednodušená měsíční bilance je orientační. Předpokládá konstantní střední teplotu v kolektorech po celý rok, neumí denní ani hodinovou akumulaci a neřeší hydrauliku ani regulaci soustavy. Průběh slunečního záření během roku je normalizovaný profil odvozený z letní hodnoty, kterou zadáte; pro projekt si opatřete skutečná klimatická data pro svou lokalitu, sklon a azimut. Návrh soustavy patří projektantovi.