Když se dnes řekne kvalitní a moderní budova, vytáhne někdo skoro vždycky jednu ze čtyř zkratek. BREEAM, LEED, DGNB, u nás SBToolCZ. Znějí seriózně, mají loga, certifikáty, hvězdičky a stupně jako hotely. A na první pohled to vypadá, že kdo chce mít dům připravený na to, co přichází, tedy na sucho, vedra a přívalové srážky, měl by jít přesně touhle cestou. Jenže pro rodinný dům je to omyl. Ne proto, že by ty systémy byly špatné. Proto, že nikdy nebyly stavěné pro vás.

Pojďme si to rozebrat na rovinu, bez marketingu a bez uctivého přešlapování kolem zavedených autorit.

Co ty čtyři zkratky vlastně jsou

BREEAM je britský systém hodnocení udržitelnosti budov, nejstarší na světě, dnes rozšířený po celé Evropě. LEED je jeho americký protějšek, který se stal světovým standardem hlavně u korporátních centrál a velkých developerských projektů. DGNB je německý systém, mladší, považovaný za technicky nejpropracovanější, oblíbený u náročných investorů. A SBToolCZ je český národní nástroj, vyvinutý na akademické půdě, který se snaží totéž přizpůsobit českým podmínkám.

Všechny čtyři dělají v jádru stejnou věc. Vezmou budovu, rozloží ji na desítky kritérií, od spotřeby energie přes vodu, materiály, odpady, dopravu, zdraví uživatelů až po ekologii pozemku, každé kritérium obodují, přidělí mu váhu a z toho složí celkové skóre. To skóre se pak převede na nějaký stupeň. U BREEAM od Pass po Outstanding, u LEED od Certified po Platinum. Vypadá to důvěryhodně, protože to důvěryhodné je. Jen je otázka, pro koho.

Pro koho to celé vzniklo

Tyhle systémy se nezrodily kvůli člověku, který si staví dům pro rodinu. Vznikly kvůli investorům, fondům a velkým firmám. Certifikát BREEAM nebo LEED na administrativní budově je obchodní argument. Zvyšuje hodnotu nemovitosti, pomáhá ji pronajmout, vypadá dobře ve výroční zprávě a dnes je čím dál častěji potřeba kvůli takzvanému ESG reportingu, tedy kvůli tomu, aby firma mohla investorům doložit, že staví zodpovědně. To je legitimní a u velkých budov to dává smysl. Kancelářská věž za miliardu, do které se nastěhuje nadnárodní firma, certifikaci unese a vrátí se jí to.

Rodinný dům je úplně jiná liga. Jiné peníze, jiné rozhodování, jiný majitel. A přesně proto na něj tyhle systémy nikdy pořádně necílily. Ano, existují rezidenční varianty. LEED má verzi pro bydlení, BREEAM má domácí schéma, SBToolCZ má metodiku pro rodinné domy. Jenže to jsou v praxi okrajové větve, které se v Česku u běžné výstavby skoro nepoužívají. Jsou stejně náročné jako jejich velcí sourozenci, jen aplikované na malou stavbu, kde se ta náročnost nikdy nevrátí. Je to jako koupit si na sekání trávníku před domem velký zemědělský traktor. Technicky to jde. Smysl to nedává.

Náročný proces, na jehož konci je papír

Tady je jádro problému. Když si necháte budovu certifikovat, nekupujete si odolný dům. Kupujete si proces. A ten proces je dlouhý, drahý a vyžaduje prostředníka.

Nemůžete si certifikaci udělat sami. Potřebujete akreditovaného posuzovatele, vyškoleného a licencovaného danou organizací, který stavbu posoudí, shromáždí důkazy, vyplní rozsáhlou dokumentaci a obhájí ji. To stojí čas a peníze, u rodinného domu nepoměrně k jeho ceně, klidně desetitisíce a výš jen za samotné posouzení, mimo všechno ostatní. A výsledkem je certifikát. Kus papíru, který říká, že stavba prošla procesem. Pro investora kancelářské budovy je ten papír cenný, protože ho potřebuje ukázat. Pro rodinu v domě je to k ničemu, protože ta nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Potřebuje dům, který se v srpnu neuvaří a u kterého nedojde voda.

A tady se ukazuje druhá slabina. Tyhle systémy měří hlavně udržitelnost a kvalitu obecně. Klimatická odolnost, tedy připravenost konkrétně na vedra, sucho a přívalové deště, je v nich jen jeden modul z mnoha, a navíc modul procesní. V praxi to znamená, že systém po vás chce, abyste si nechali zpracovat posouzení klimatických rizik a doložili, že jste na ně myslel. Nedá vám hotovou odpověď. Dá vám další úkol, další dokument a další razítko. Po vrstvách procesu se z prosté otázky, jestli se dům přehřívá, stane administrativní cvičení.

A ještě k sobě navzájem

Stojí za to říct nahlas i to, o čem se v oboru mluví spíš šeptem. Tyhle systémy spolu soupeří. Není to jeden objektivní metr kvality, na kterém se svět shodl. Je to trh. BREEAM, LEED i DGNB jsou produkty konkurujících si organizací, které bojují o stejné developery a stejné prestižní projekty. Každý tvrdí, že je ten správný, každý má vlastní metodiku, vlastní váhy, vlastní stupnici, a výsledky se mezi nimi nedají jednoduše porovnat. Budova ohodnocená jako špičková v jednom systému by v druhém mohla dopadnout jinak, protože každý měří trochu jinak a každý dává důraz na něco jiného.

To není spiknutí, je to byznys, a sám o sobě to není nic špatného. Ale je dobré to vědět, než někomu uvěříte, že jedna konkrétní zkratka je definice kvalitní budovy. Není. Je to jedna z několika komerčních metodik, které spolu zápasí o stejný koláč velkých zakázek. A v tom zápasu na rodinný dům nikdo z nich pořádně nemyslí, protože na něm nejsou peníze.

Co z toho plyne pro rodinný dům

Nechci tvrdit, že velké certifikace jsou k ničemu. Pro velké projekty mají své místo a odvádějí svou práci. Ale pro rodinný dům jsou to drahé, těžké a pomalé nástroje, které řeší něco jiného, než co řeší stavebník domu. Stavebník nepotřebuje certifikát pro investora. Potřebuje vědět, jestli má dům dobře navržené stínění, jestli izolace zvládne udržet polední žár venku do noci, jestli má kam zadržet dešťovou vodu a jestli v suchém létě zůstane aspoň trochu soběstačný. To jsou konkrétní, fyzikální, ověřitelné věci. A na ty žádný stostránkový certifikační proces s akreditovaným auditorem nepotřebujete.

Přesně proto jsme šli jinou cestou. Postavili jsme jednoduchý štítek klimatické odolnosti rodinného domu, který dům zatřídí podobně jako energetický průkaz, do skupin od nejlepší po nejhorší, na základě toho, co reálně má. Stínění, izolaci, hospodaření s vodou, chlazení, zeleň, soběstačnost. Žádný posuzovatel, žádné poplatky, žádný proces. Posunete pár voleb a hned vidíte, kde dům stojí a co ho táhne dolů.

A teď upřímně, protože k mé práci patří říkat věci na rovinu. Tenhle štítek není certifikát a nikdy jím nebude. Je to orientační pomůcka, ne razítko, které byste někomu předkládal. Velké systémy mají za sebou roky vývoje, týmy odborníků a mezinárodní uznání, a v tom s nimi nesoutěžíme. Soutěžit s nimi nechceme. Děláme něco jiného. Něco lehkého, srozumitelného a zdarma, dělaného od začátku pro rodinný dům a pro to, co jeho majitele reálně pálí. Ne kanón na vrabce, ale prak, který ale míří přesně tam, kam má.

Ing. Otakar Hobza, stavební a technický dozor