Rychlá odpověď: Vyhláška 146/2024 Sb. žádá, aby v pobytové místnosti po dobu pobytu osob nebyla překročena koncentrace 1 200 ppm CO₂, a pro obytné místnosti stanoví minimum půl výměny vzduchu za hodinu nebo 25 m³ na osobu. Malá ložnice se dvěma spícími lidmi a zavřeným oknem tuhle hranici překročí zhruba za hodinu a čtvrt. Prakticky z toho plyne jediné: otevřít okno dokořán na pár minut funguje líp než trvale pootevřená ventilačka, která v zimě jen taví teplo.
Vydýchaný vzduch není dojem, je to měřitelný stav, a hlavně se dá spočítat dopředu. Přesně na to je nová kalkulačka CO₂ a potřebného větrání.
Za jak dlouho se místnost vydýchá?
Nástroj nepočítá jedno tabulkové číslo, ale celou křivku koncentrace oxidu uhličitého v čase. Stojí na hmotové bilanci místnosti. Lidé do prostoru přidávají CO₂, od zhruba třinácti litrů za hodinu v klidu po pětasedmdesát při těžké práci, a čerstvý vzduch ho zase odvádí. Z poměru produkce a průtoku větrání plyne, na jaké hodnotě se koncentrace ustálí a jak dlouho k tomu trvá. Tahle dynamika je důvod, proč malá ložnice se dvěma spícími lidmi a zavřeným oknem překročí hygienickou hranici už zhruba za hodinu a čtvrt, zatímco plná školní třída to zvládne za pár minut.
Odkud se bere hranice 1 200 ppm?
Hranice přitom není vycucaná z prstu. Vyhláška 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu v příloze číslo dvě říká, že větrání pobytové místnosti se musí navrhnout výpočtem tak, aby po dobu pobytu osob nebyla překročena koncentrace 1200 ppm. Je to posun proti dřívější hranici 1500 ppm a v praxi to znamená potřebu zhruba o čtvrtinu víc čerstvého vzduchu. Pro obytné místnosti k tomu platí minimální intenzita půl výměny vzduchu za hodinu nebo pětadvacet kubíků na osobu, u školních tříd kubatura nejméně 5,3 kubíku na žáka. Samotný potřebný průtok je jednoduchá fyzika, produkce CO₂ dělená rozdílem mezi cílovou a venkovní koncentrací. Při venkovních 420 ppm vyjde sedícímu člověku okolo čtyřiadvaceti kubíků za hodinu, středně těžce pracujícímu skoro osmdesát, což sedí na hodnoty, se kterými se běžně pracuje v projekci vzduchotechniky.
Jak spolehlivá ta čísla jsou?
Při čtení výsledku se vyplatí nebrat čísla jako svatá. Výměna vzduchu při otevřeném okně kolísá s počasím, rozdílem teplot uvnitř a venku a velikostí otvoru, proto jsou jednotlivé stavy okna v kalkulačce uvedené jako rozsah, ne jako přesná hodnota. Model navíc počítá s dokonale promíchanou místností, skutečný vzduch se ale vrství a čidlo pod stropem ukáže jiné číslo než to u podlahy. Co nástroj umí opravdu dobře, je ukázat rytmus. Místo trvale pootevřené ventilačky, která v zimě jen taví teplo a stejně koncentraci neudrží, dává smysl otevřít okno dokořán na pár minut a nechat hodnotu spadnout. Kalkulačka spočítá, jak dlouho takhle větrat a za jak dlouho se prostor znovu vydýchá.
Jak těsná ta obálka doopravdy je, se neodhaduje, měří se. Blower-door test řekne, kolik vzduchu dům vymění sám od sebe, a teprve od toho čísla se odvíjí, kolik větrání musíte dodat vy.
Kdy má smysl řízené větrání?
Tahle úvaha přirozeně pokračuje dál. Kdo nechce v lednu každou hodinu otevírat okno a vyhazovat teplo ven, dřív nebo později řeší řízené větrání s rekuperací, a na to navazuje návrh průtoku vzduchu a rekuperace pro celý dům. Obě jsou zdarma a najdete je mezi ostatními nástroji v knihovně kalkulaček.
Ing. Otakar Hobza, stavební a technický dozor