Orientační posouzení rizika teplotních trhlin u silných základových desek. Spočítá vrcholovou teplotu jádra a teplotní gradient mezi jádrem a povrchem, porovná je s mezními hodnotami a navrhne opatření pro letní betonáž.
Doporučená horní hranice ukládání v létě je zpravidla 27 až 30 °C.
Izolace povrchu zmenšuje gradient, mírně zvyšuje teplotu jádra.
20 °C je běžně užívaná mez pro omezení povrchových trhlin.
Snižte hydratační teplo náhradou za cement s nižším vývojem tepla, typicky CEM III nebo CEM II/B-S, případně nasaďte nízkoteplotní cement LH.
Ochlaďte čerstvý beton pod teplotu ukládání 25 °C chlazením kameniva, ledovou tříští nebo chlazenou záměsovou vodou.
Zvažte snížení dávky cementu optimalizací receptury a využitím příměsí (popílek, struska) při zachování pevnostní třídy.
Omezte gradient tepelnou ochranou povrchu, aby povrch nechladl rychleji než jádro. Izolaci odstraňujte postupně, ne naráz.
U velmi masivních konstrukcí zvažte vnitřní chlazení potrubím s cirkulující vodou pro řízený odvod tepla z jádra.
V letních měsících betonujte v chladnějších částech dne, ideálně večer nebo v noci, kdy je nižší teplota okolí i kameniva.
Zvažte rozdělení betonáže do více vrstev nebo dilatačních úseků s technologickými přestávkami pro snížení akumulace tepla.
Sledujte teplotu jádra i povrchu vloženými čidly v průběhu tvrdnutí a zpracujte technologický předpis betonáže s mezními hodnotami.