Modelář hydratačního tepla

01 Vstupy návrhu

Druh cementu

Dávka cementu 340 kg/m³

Tloušťka průřezu 1.20 m

Teplota čerstvého betonu 26 °C

Doporučená horní hranice ukládání v létě je zpravidla 27 až 30 °C.

Teplota okolí 28 °C

Tepelná ochrana povrchu

Izolace povrchu zmenšuje gradient, mírně zvyšuje teplotu jádra.

Mezní gradient (jádro − povrch)

20 °C je běžně užívaná mez pro omezení povrchových trhlin.

02 Teplotní profil průřezu

15 °C

80 °C

03 Posouzení rizik

VRCHOLOVÁ TEPLOTA JÁDRA

– °C

mez pro riziko DEF ≈ 70 °C

–

TEPLOTNÍ GRADIENT

– °C

mez pro trhliny 20 °C

–

04 Vývoj teploty v čase

Teplota jádra Teplota povrchu Pásmo překročení mezního gradientu

05 Doporučená opatření

Metodika a předpoklady

Model je orientační screeningový nástroj. Adiabatický nárůst teploty počítá ze vztahu ΔT_ad = k · C, kde C je dávka cementu a k je součinitel hydratačního tepla podle druhu cementu (zahrnuje měrné hydratační teplo, stupeň hydratace, objemovou hmotnost cca 2400 kg/m³ a měrnou tepelnou kapacitu cca 1000 J/kg·K).

Skutečný nárůst v jádře je redukován součinitelem masivnosti f(d) = 1 − e^(−d/0,7), který zohledňuje únik tepla z tenčích průřezů. Teplota povrchu se odvozuje z teploty okolí a účinnosti tepelné ochrany. Gradient je rozdíl mezi jádrem a povrchem ve vrcholu hydratace.

Mezní hodnoty vycházejí z běžné praxe: teplota jádra nad 70 °C zvyšuje riziko opožděné tvorby ettringitu (DEF), gradient nad zvolenou mezí zvyšuje riziko povrchových trhlin. Nástroj nenahrazuje měření vloženými čidly ani podrobnou tepelně napjatostní analýzu (FEM) podle ČSN EN 13670 a ČSN EN 206+A2.