V koutě uniká teplo dvěma směry, takže je to nejstudenější plocha v místnosti. Tahle kalkulačka z teploty a vlhkosti spočítá, kdy v rohu začne plíseň, a poradí, jestli za to může vlhkost, nebo studený povrch.
Zadejte hodnoty a nástroj spočítá riziko.
Změříte ji bezdotykovým teploměrem nebo termokamerou, ideálně dole u podlahy za chladného počasí.
Čtyři kroky, výsledek se počítá hned.
Veřejná vyhláška a univerzální fyzika, žádná placená norma se neopisuje.
Riziko se posuzuje přes nejnižší vnitřní povrchovou teplotu, vyjádřenou bezrozměrně jako teplotní faktor vnitřního povrchu, kde se počítá podíl mezi rozdílem teploty povrchu a venku ku rozdílu vnitřní a venkovní teploty. Plochá stěna se počítá z odporu při přestupu tepla na vnitřní straně, pro neprůsvitné konstrukce se podle ČSN EN ISO 13788 uvažuje hodnota 0,25 metr na druhou krát kelvin na watt.
Roh je dvourozměrný tepelný most, kde povrch klesá pod hodnotu ploché stěny, protože teplo z jednoho místa uniká více směry. Tento nástroj k rohu přiřazuje typické orientační hodnoty podle typu zdi a pro verdikt používá konzervativní spodní okraj, aby nehlásil falešné bezpečí. Pro přesný výsledek je potřeba dvourozměrné teplotní pole.
Hranice růstu plísně odpovídá trvalé povrchové vlhkosti nad 80 procent, na kterou se konstrukce běžně posuzují. Rosný bod odpovídá 100 procentům, tedy vzniku kapalné vody. Konkrétní normové požadavky na teplotní faktor obsahuje ČSN 73 0540-2, jejíž hodnoty zde nereprodukujeme.
Vyhláška o požadavcích na výstavbu v paragrafu 22 mezi požadavky na tepelnou ochranu budovy výslovně řadí zajištění nejnižší vnitřní povrchové teploty. Spolu se stavebním zákonem se výskyt povrchové kondenzace, a tím i podmínek pro plíseň, považuje za nepřípustný z hlediska ochrany zdraví a zdravých životních podmínek. Nejkritičtějším místem jsou právě kouty styku konstrukcí.
V koutě uniká teplo z místnosti hned dvěma směry najednou, proto tam povrch klesá na nejnižší teplotu v celé místnosti. Když tato teplota spadne pod hranici, při které se na povrchu drží vlhkost nad 80 procent, začne růst plíseň. Uprostřed stěny je povrch teplejší, a tak tam plíseň obvykle nevzniká.
Plíseň potřebuje, aby relativní vlhkost přímo na povrchu trvale přesáhla 80 procent. Pro běžných 20 stupňů a 55 procent vlhkosti v místnosti to znamená povrch chladnější než zhruba 14 stupňů. Čím vyšší vlhkost v místnosti, tím vyšší je tato kritická teplota a tím dříve plíseň nastoupí.
Rosný bod je teplota, při které se na povrchu sráží kapalná voda, tedy vlhkost dosáhne 100 procent. Plíseň ale roste už dřív, při povrchové vlhkosti nad 80 procent, takže hranice plísně je o několik stupňů teplejší než rosný bod. Proto se plíseň často objeví na místě, kde ještě žádná viditelná voda nekape.
Záleží na příčině. Pokud je roh jen mírně studený a problémem je vysoká vlhkost vzduchu, krátké intenzivní větrání a omezení zdrojů vlhkosti situaci vyřeší. Pokud je ale kout výrazně studený kvůli tepelnému mostu, samotné větrání nestačí a je potřeba řešit i samotnou konstrukci, typicky zateplením.
Vyhláška o požadavcích na výstavbu v paragrafu 22 žádá, aby byla u budovy zajištěna nejnižší vnitřní povrchová teplota, a spolu se stavebním zákonem označuje výskyt povrchové kondenzace za nepřípustný. Posuzuje se to pomocí teplotního faktoru vnitřního povrchu. Konkrétní normové hodnoty obsahuje norma ČSN 73 0540-2, do které tento nástroj nezasahuje.
Výpočet rosného bodu a hranice plísně z teploty a vlhkosti je přesný, protože stojí na fyzice. Odhad teploty samotného rohu z typu zdi je ale jen orientační, s přesností řádově plus minus dvacet procent, protože skutečný kout závisí na geometrii a provedení. Pro jistotu si povrchovou teplotu rohu změřte, nebo si nechte detail posoudit ve dvourozměrném teplotním poli.