Teplo z vytopené místnosti uniká stěnou ven. Uprostřed stěny míří jedním směrem, kolmo skrz konstrukci. V koutě se ale potkávají dvě stěny a teplo z toho jednoho místa odtéká hned dvěma směry najednou. Vnitřní povrch tam proto klesne na nejnižší teplotu, jakou v místnosti najdete. To je celé tajemství. Když k tomu přidáte skříň přiraženou ke koutu, která brání teplému vzduchu k povrchu, je roh ještě studenější a kondenzát má vyhráno.

Plíseň nastoupí dřív než kapky

Tady se láme nejčastější omyl. Plíseň nečeká, až po stěně poteče voda. Stačí jí, aby se na povrchu trvale držela relativní vlhkost nad osmdesáti procenty, a to nastává o několik stupňů dřív, než se dostanete na rosný bod a začne kondenzovat kapalná voda. Pořadí je tedy takové, že roh nejdřív vychladne natolik, aby na něm rostla plíseň, a teprve při ještě nižší teplotě se objeví viditelné kapky. Než uvidíte orosený kout, je to už dávno živná půda. Přesně tohle běžné kalkulačky rosného bodu neukazují. Hlásí jen bod kondenzace, ale tu dřívější hranici plísně přejdou mlčením, a kvůli tomu vypadá situace klamně v pořádku.

Vlhkost, nebo studená zeď

Roh může tu hranici překročit ze dvou úplně různých příčin a podle toho se liší i řešení. Buď vzduch nese moc vlhkosti, což zvedne hranici plísně nahoru až k celkem normálnímu rohu, nebo je samotný kout tak studený kvůli tepelnému mostu, že ho nezachrání ani suchý vzduch. První případ vyřeší větrání a omezení zdrojů vlhkosti. Druhý spraví jedině zateplení nebo úprava detailu. Léčit studený betonový roh dalším vyvětráním je ztráta času a naopak nasypat izolaci do vlhkého bytu, kde se suší prádlo a vaří bez digestoře, mine skutečný zdroj.

Naše kalkulačka tyhle dvě věci oddělí. Zadáte vnitřní teplotu, vnitřní vlhkost a venkovní teplotu, k tomu buď vyberete typ obvodové zdi, nebo rovnou zadáte změřenou teplotu rohu. Nástroj postaví na jednu stupnici tři čísla, teplotu rohu, hranici plísně a rosný bod, a nahoru napíše verdikt jednou větou. Potom řekne, která z těch dvou příčin u vás převažuje, a dá k tomu konkrétní radu. Jezdcem vlhkosti si navíc rovnou ukážete, jak snížení vlhkosti v místnosti posune hranici plísně dolů a vytáhne roh z nebezpečné zóny.

Celý výpočet stojí na fyzice, ne na placené normě. Regulační páteří je vyhláška 146/2024 Sb., která v paragrafu 22 mezi požadavky na tepelnou ochranu budovy výslovně řadí zajištění nejnižší vnitřní povrchové teploty a spolu se stavebním zákonem označuje výskyt povrchové kondenzace za nepřípustný kvůli ochraně zdraví. Posuzuje se to přes teplotní faktor vnitřního povrchu. Konkrétní normové hodnoty žijí v ČSN 73 0540-2 a ty záměrně nereprodukujeme. Nástroj pracuje z veřejných předpisů a z rosného bodu a hranice osmdesáti procent, které platí univerzálně.

Na rovinu k přesnosti. Rosný bod a hranice plísně spočítané z teploty a vlhkosti jsou přesné. Odhad teploty samotného rohu z typu zdi je ale jen orientační, řádově plus minus dvacet procent, protože skutečný kout závisí na geometrii a provedení, které z bytu nikdo nevyčte. Když na tom záleží, povrchovou teplotu rohu si za chladného počasí změřte bezdotykovým teploměrem dole u podlahy, nebo si nechte detail posoudit ve dvourozměrném teplotním poli. Kalkulačka má ukázat mechanismus a nasměrovat první rozhodnutí, ne tohle posouzení nahradit.

Vyplatí se sáhnout po ní dřív, než začnete vinit vzlínání, dřív než koupíte izolaci a dřív než se pohádáte s nájemníkem o větrání. Za pár vteřin vám řekne, jestli bojujete s vlhkostí, nebo se studenou zdí, a právě tahle jediná otázka šetří nejvíc peněz.

Ing. Otakar Hobza, stavební dozor